JEN žít
Jen žít? Jednomu evokuje "JEN" něco nedostatečného. Jako když řekneš "Mám jen 10 korun" nebo "Zbyla mi jen kůrka chleba". Život jiného je taková dřina, že mu "JEN" předcházející slovu ŽÍT připadá nepatřičné. Možná se i trochu naštve. "To se lehce řekne, JEN žít. Ale zkuste si být jeden den v mé kůži!" Pomyslí si.

Když potřebuju ŽÍT
Když potřebuju žít, tak...
… běžím do lesa a nadechuju vůni dřeva,
… na louce natrhám kytici lučních květů,
… uvařím dobré jídlo,
… popovídám si s přáteli,
… dám si sklenku vína,
… cokoliv, co mi udělá radost.
Západ slunce při procházce se psem, doušek domácí levandulové limonády nebo hezká píseň.
To jsou zázraky každodenního života, které mi vykouzlí úsměv na tváři.
Abych mohla ŽÍT
Abych mohla ŽÍT…
… potřebuju být kreativní.
ŽIJU, tedy tvořím. Tvořím, tedy ŽIJU.
...tvořím neustále nové vazby s lidmi
… tvořím ty nejkreativnější jednohubky
… tvořím básně
… tvořím hudbu
… a taky spousty chyb, omylů a problémů.
Jako tvůrce jsem
plodná a ne vše, co se urodí je krásné. Něco je i vyloženě
ošklivé. Vše je ale osobité
a nese můj otisk, který se učím
přijímat takový, jaký je. Být tím, kým jsem a nesnažit se
být někým jiným.
Být autentická, svobodná.
A pokud se mi zrovna podaří nebrat se moc vážně, je to SKVĚLÝ POCIT :)!
ŽÍT co nejlíp
Není to vždy procházka růžovým sadem.
I když možná to není zase tak špatný příměr. Je to vlastně dost podobné jako procházka růžovým sadem. A růže mají trny.
A přesně tady začíná to dobrodružství. Není to pohádka. Je to ŽIVOT.
Někdy jsem na koni, jindy z něj spadnu a narazím si nos. To se stává. Hlavní je nebát se vyhoupnout zpátky do sedla. Naší morální povinností je ŽÍT a dělat to nejlíp, jak dokážeme.
Žít teď...
Abych mohla žít, nečekám, až…
budu mít bílý dům a zlatého retrievera
drahou káru
pár mega na účtě
nebudu mít břicho
dodělám ten projekt
NEŽIJU jako celebrita nebo princezna. Žiju jako Kristýna. JEN ŽIJU.