"Pojedeš s námi letos na plachetnici?" zeptala se mě partnerova máma a odstartovala tak mé první námořnické dobrodružství.

Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. To se ale týká jen pevniny. Pokud mluvíme o nekonečně modrém horizontu (Blue Horizon bylo mimochodem i jméno té naší oplachtěné bárky), slunci potápějícím se večer do moře a ráno se zase z moře rodícím, potom je ten nejhezčí pohled právě z plachetnice.

Protože se mě po návratu ptalo hodně lidí na hodně věcí, rozhodla jsem se sesbírat ty nejdůležitější
a nejzajímavější otázky a předat vám je formou malého "sobě-sama" interview...

Itinerář cesty

Z chorvatského přístavu Marina Kastela na ostrov Korčula a zpět

• 8.9. pátek Den 0- cesta autem- Jince (Střední Čechy)- Marina kastela- cca 12 h

• 9.9. sobota Den 1 - čekání na loď a noc v maríně

• 10.9. neděle Den 2- Marina Kastela- Brač- 41,5 km

• 11.9. pondělí Den 3- Brač- Korčula- 58,2 km

• 12.9. úterý Den 4- zátoka Korčula- město Korčula na druhé straně ostrova- 46 km

• 13.9. středa Den 5- Korčula- Hvar- 53,5 km

• 14.9. čtvrtek Den 6- Hvar- Makarská-Brač 40,9 km

• 15.9. pátek Den 7- Brač- Marina Kastela- 49,6

• 16.9. sobota Den 8- vrácení lodi, pláž, odjezd do ČR v cca 11h, cca 12h cesty

celkem: 289,7 km- 156,425 námořních mil

15 ZVÍDAVÝCH OTÁZEK

1)Kolik členů měla posádka?

Bylo nás 10 lidí na 2 plachetnicích.

Na menší a poněkud skromnější plachetnici nás bylo 7. Já s přítelem, jeho rodiči a sestrou a mámina kamarádka se svou třináctiletou dcerou.

Prostornější plachetnice nesla 3 členy druhé posádky v podobě přátel partnerových rodičů.

Dohromady jsme byli věkově i jinak rozmanitá a veselá parta 2 posádek se 2 kapitány. Náš kapitán byl můj potenciální tchán, druhý kapitán velel v posádce své ženě a její kamarádce.

2)Na kolik taková dovolená vyjde?

Myslím, že půjčení lodě letos vyšlo asi na 22 tisíc na kajutu. Naše loď měla tři kajuty. Mě osobně to tedy přišlo na nějakých 11 tisíc za týden na plachetnici.

Do nákladů potom ještě připočtete cestu autem, která ve vyšším počtu lidí nevyjde na víc než 2 tisíce na osobu. Dál potřebujete jídlo (jíte ale i doma), plus nějaký ten nadstandard v podobě restaurace a suvenýrů. No, dle šetrnosti celkem tak 15-18 tisíc. Tak jako tak je to stále poměrně low-cost dovolená.

Poznámka: Obecně mají plachetnice i katamarány nabízené k pronájmu obvykle 3-5 dvojlůžkových kajut a společný prostor, ve kterém je umístěna "jídelna" a plně vybavená kuchyň.

3)Má plachetnice i motor?

Ano. Každá plachetnice by ho měla mít. Hlavním důvodem je manévrování v přístavu, kde je potřeba přesnost a občas i zařadit rychle zpátečku. Motor se hodí také když není dostatek větru na pořádné plachtění. To byl tentokrát náš případ, a tak jsme jeli 98% cesty na motor a plachtili spíš jen tak pro ten zážitek.

4)Jaký byl váš program?

Možná v tom někdo uvidí nedostatek akce, ale náš denní program vypadal podobně tomu níže. Mohu vás však ubezpečit, že jsem se nenudila ani chvilku.

Nejoblíbenější činnost

Seděla jsem obkročmo na přídi lodě, jako bych ji osedlala. Plosky volně visících nohou mi olizovala mořská pěna vzniklá rozrážením drobných vlnek. Nadechovala jsem život samotný. Byl cítit po mořské vodě a po svobodě.

Denní program

• vstávání

• plavání

• snídaně

• plavání

• nádobí

• přesun na obědové kotviště za doprovodu opalování na přídi

• plavání

• oběd

• plavání

• nádobí

• přesun na nocoviště za doprovodu opalování na přídi, případně čtení v kajutě

• plavání

• večeře

• plavání

• nádobí

• pár drinků na palubě, někdy v doprovodu houslí, zpěvu a rozličných rytmických nástrojů

5)Musí mít kapitán na takové dovolené nějaké oprávnění?

Ano, kapitán lodi musí mít kapitánské zkoušky.

Co jsem pochopila z vyprávění a z webových stránek agentur, které zkoušky nabízí, tak na takové plachtění, jaké jsem zažila v Chorvatsku, musíte mít buď ...

• "Céčko"- Velitel námořní jachty- základní mezinárodní papíry, které můžete udělat i u nás. Je to průkaz, který platí pouze na moři a opravňuje vás plout do 20 NM od pobřeží a to i v noci s lodí do 16m délky za povětrnostních podmínek do 6° Beaufortovi stupnice (Bf).
  

• zkoušky dělané přímo v Chorvatsku- ty však platí pouze pro chorvatské vody
  

• Vůdce malého plavidla + Mezinárodní průkaz způsobilosti. Platí na vnitrozemských vodách a na moři pouze do 1 NM od pobřeží. 
  
  

6)Jak je to na lodi se záchodem a hygienou vůbec?

A to je hodně zajímavá otázka, kterou jsem si kupodivu před odjezdem nepoložila. Jaké potom bylo mé překvapení, když jsem viděla ten miniaturní záchůdek pro panenky. Záchod byl zároveň sprchou, která měla obzvláštní důležitost jako improvizovaný bidet. Papír se totiž nesměl házet do záchodu, tudíž bylo lepší ho vůbec nepoužívat.

Samotné použití záchodu je podle mě taky hodno složení zkoušek, neboť musíte přehazovat různé páčky zleva doprava a zpět, abyste záchod zamkli, odemkli, napumpovali vodu nebo vypustili obsah...nejspíš rovnou do moře.

Postřehy a rady:

• Chcete-li jít na záchod a kolem lodi plavou lidi, nebo ostatní snídají na palubě, je dobré je varovat, protože vše jde ven a vypouštějící se nádrž nevoní po fialkách.

• Pokud byste záchod ucpali, třeba toaletním papírem, budete platit pokutu 100 euro, takže si zásadu o neházení papíru do mísy dobře zapamatujte.

• Když jste v maríně, nesmíte na velkou v lodi a raději ani na malou ne. Na záchod chodíte, kromě nočních akutních situací, do maríny, kde se můžete i osprchovat.

Moje těžká chvilka s "námořnickým záchodem"...
Teď, když jsem popsala všechny "štrapáce", které se na lodi pojí se záchodem, si představte, že máte zrovna nějaké střevní potíže. A přesně to se mi stalo!
Když jsem v maríně viděla záchod v lodi a ještě jsem zjistila, že bych na něj neměla chodit, polil mě studený pot. Do maríny to určitě nestihnu a půjdu-li do lodi, všichni to budou vědět. No, nebylo mi do smíchu, protože jsem běžela každých pár minut a ke všemu jsem byla v tomto ohledu poměrně citlivá. Bylo mi z toho trapně a chtěla jsem se zahrabat někam pod zem. 

Přítel mi poradil, ať si z toho zkusím udělat srandu a ať to všem rovnou na sebe vykecám. Že se pozornosti stejně nevyhnu. A tak jsem to zkusila. Zaznělo pár vtípků, pár babských rad a mé napětí bylo to tam. Po pár dnech nuceného běhání na miniaturní záchod za naprostého nedostatku soukromí jsem si prostě zvykla. A zvykli si i ostatní. Nebyla jsem totiž jediná, pro koho to byl krok mimo komfortní zónu...

7)Jak je to na lodi s pitnou vodou a sprchou?

V lodi je k dispozici nádrž napuštěná pitnou vodou. I tak se s ní však nesmí plýtvat, a tak je třeba nemyslitelné umývat nádobí pod tekoucí vodou. Když voda dojde, musí se v přístavu za poplatek "dotankovat". My jsme doplňovali nádrž v půlce cesty.

Kromě sprchy, která je na záchodě je na zádi lodě ještě jedna sprcha. V podpalubí jsem se tedy nikdy nesprchovala a vzala jsem to vždycky spolu se spláchnutím mořské vody po plavání.

8)Jak vypadá kajuta?

Na naší lodi byly tři kajuty. Ta největší byla v přídi lodě a tam sídlí kapitán. Další dvě malé kajuty byly pro nás nováčky. Také se dá spát na gaučích v podpalubí nebo přímo na palubě pod hvězdami.

Naše kajuta byla malá a klaustrofobikovi by mohla působit potíže, protože jde v podstatě jen o postel, která má tak nízký strop, že si tam připadáte jako v rakvi pro dva a musíte být celkem obratní, abyste se tam nasoukali, když ten druhý už tam je.

9)Vařili jste si?

Jo, vařili. A celkem jsme si tedy i debužírovali. Grilovaný sýr, klobásky, maso a zelenina a nechyběla ani ryba nebo sépie.

V kuchyňce je plynový sporák a trouba. Překvapivé je, že se houpou na řetězech. Je to proto, aby se lépe přizpůsobily pohybům lodi. Pokud je to možné, Je lepší vařit, když loď kotví.

Jídelníček je dobré si připravit dopředu a před vyplutím nakoupit vše potřebné. Ne každý den si můžete skočit do obchodu. V našem případě byla ta možnost jen uprostřed cesty v Korčule.

10)Drhla jsi po kolenou palubu?

Viděla jsem vtipná videa z vedlejší lodi, kde holky fakt drhly ráno palubu. Náš kapitán byl poměrně benevolentní a palubu si spláchnul ráno vědrem sám. Na nás potom zbylo jen vaření a nádobí.

11)Měli jste nějakou večerku a budíček?

To sice ne, ale kapitán volí čas odjezdu, takže pokud se chcete nasnídat a zaplavat si, nemůžete vstávat v deset. Určitý řád v tom je.

A večerka? Ta sice taky žádná není, ale pokud nechcete zažít kocovinu na lodi, doporučuju (i já pařmenka) držet večírky v rozumných mezích.

12)Co tě překvapilo?

- že kamkoliv se na plachetnici pohybujete, musíte o tom spravit kapitána lodi, aby o vás měl přehled. Pokud se opalujete na přídi a chcete si odskočit do podpalubí, musíte to nahlásit.

- že se vždycky křičí "Muž přes palubu!", i když se jedná o ženu :).

- že jsou v Chorvatsku k vidění delfíni, kteří ve skupinkách skotačí kolem lodi.

- že šnorchlování může být zábava i v Chorvatsku při krmení rybek chlebem z ruky

13)Jak dlouho ses po příjezdu ještě houpala?

Vzhledem k absenci větru byly na moři maximálně vlnky...tedy žádná mořská nemoc a žádné problémy s přechodem na pevninu. Jediné, co mi potom na pár dní ještě zůstalo, byl obraz míhajícího se moře pokaždé, když jsem zavřela oči.

14)Co bys dělala, kdybyste na otevřeném moři chytili bouři?

Fakt nevím. Nejspíš bych dělala to, co by mi řekl kapitán. Po otevřeném moři jsme se však pohybovali úplně minimálně a kapitán bedlivě sledoval počasí. Kdyby v předpovědi hrozila bouře, jeli bychom na noc kotvit do přístavu. Jak ale říkám, my měli skoro pořád azuro.

15)Neměla jsi chuť hodit někoho přes palubu?

Docela se tomu divím, ale odpověď zní NE. Byli jsme fakt pohodová sedmičlenná posádka. Někdy možná až moc pohodová (teď mluvím o našem "pracovním" tempu a nasazení). :-D