Sam se rozhodl roztáhnout křídla a vyletět za prací a dobrodružstvím do světa, když mu bylo 26. Za posledních necelých deset let uklízel pokoje v Kanadě, v Rakousku obsluhoval lanovku a v Anglii byl "klukem" pro všechno. Teď je mu 35 a pracuje v Norsku, kde prozatím zapustil kořeny. V cizině se cítí svobodnější a otevřenější. Přesto nikdy nezapomene na svou rodnou hroudu.

Rád říká: "Doma jez, co máš , v cizině, co ti dají, a mluv, až se tě ptají".
Jak ho však znám, věřím, že k veselému povídání ho nemusí nikdo dvakrát vybízet.

Pokud jste někdy přemýšleli, že taky někam vyjedete za prací, může pro vás být Samův příběh inspirací. Pokud už jste se z cest vrátili, bude nostalgickou vzpomínkou, a jste-li právě tam, můžete souznít.

Ti, kteří si o dobrodružství v podobě pracovních zkušeností v cizině raději jen přečtou, nechť si udělají čaj, zachumlají se pod deku a nechají pracovat představivost. 

Jaká byla tvá motivace pracovat v cizině?

Především touha po dobrodružství a zdolávání životních výzev. Rád poznávám nová místa a lidi, učím se a objevuju
a tohle je ideální příležitost.

V prvopočátku mě však hodně motivovala i finanční odměna. Teď už je to trochu jiné, protože kurz je teď nižší a pár lidí mi i říkalo, že co se krátkodobé brigády týče, vyjde to ve spoustě zemí už skoro stejně jako pracovat v Čechách. V cizině samozřejmě pořád vyděláš víc, ale taky jsou tu vyšší náklady. Pořád se dá přivézt slušná suma, ale člověk si to teď musí holt líp vykalkulovat. 

A co jazyková bariéra?

To byla docela sranda, protože jsem na střední rupnul z Angličtiny. Když jsi ale tam venku sám, tak tě to donutí.

Hlavně se nesmíš bát a musíš to zkoušet, i kdyby ses měl domluvit jen rukama a nohama.

V dnešní době si můžeš samozřejmě dost pomoct i překladačem nebo nějakou aplikací. Nicméně, než jsem odjel žít do Kanady, tak jsem si dal pár kurzů konverzace, abych si to přece jen tak trochu oprášil a získal větší jistotu.

Krátce po příjezdu do Kanady jsem se zamiloval do Japonky. Vůbec jsem nechápal, proč se se mnou baví. Anglicky jsem skoro neuměl a říkal jsem jí stále to samé dokola. Byla to krásná lidská bytost, pro kterou nic nebylo problém
a vztah s ní byl skvělou motivací se rozmluvit. 

Ve kterých zemích jsi pracoval a jaké práce sis vyzkoušel? Můžeš se podělit o pár historek ze života?

Vystřídal jsem různé práce od úklidu pokojů, přes stavařinu, tesařské práce, zahradničení, obsluhu restaurace, umývání nádobí, výpomoc v kuchyni, až po vaření.

Taky jsem pracoval jako obsluha lanovky v lyžařském středisku a vystřídal pár dalších prací jako je vrátný
nebo recepční.

KANADA

Mé první kroky vedly do Kanady, kde jsem strávil rok a vyzkoušel si úklid pokojů (housekeeping), umývání nádobí
i služby hotelovým hostům.

Housekeeping je asi nejhorší ze všeho. Je to fyzicky náročná a stereotypní práce.

Kdo si myslí, že "housekeeping" je brnkačka, tak ať si to zkusí. Kdo to dělal, ten ví. Nějak se ale začít musí a bez jazyka a zkušeností je to asi to nej na začátek. Až se člověk rozkouká a rozmluví, může zkusit něco jiného.

V Kanadě mě nadchla divoká příroda, kterou jsem ve volném čase prozkoumával. Své kouzlo měly i dlouhé, rovné silnice s krásným povrchem, po kterých se na longboardu daly ujet i desítky kilometrů s nádhernými výhledy.

Jednou jsme si ve volnu vyšli s kámoškou na výšlap, abych jí ukázal své oblíbené místo, kam jsem často chodil rozjímat a mnohokrát jsem tam byl i přes noc. Jasně, kámoši mě upozorňovali, že tam chodí medvěd, ale já jsem ho nikdy nepotkal, a tak jsem si nedělal starosti. Tentokrát jsme se však neminuli. Uviděli jsme ho zrovna v místě, kde se nedalo utéct. Byl asi jen 15 metrů od nás. Kámoška duchapřítomně chytla psa a pomalu couvala. Já jsem úplně zmrznul. Musím říct, že mi prcka pěkně cvakala. Měl jsem sice u sebe bear-sprej, ale ani toto vědomí mě moc neutěšilo. Medvěd se na mě ale jen podíval a šel klidně dál. Ještě kus cesty jsem se otáčel, jestli nejde za mnou. 

Po návratu z Kanady jsem 4 roky zkoušel zakořenit v Česku, ale nejspíš jsem si v cizině nazul toulavé boty, a tak jsem časem stejně pochopil, že potřebuju zase dál.

RAKOUSKO

Ručička mého vnitřního kompasu padla na rakouský St. Anton, kde jsem si po dobu dvou zimních sezón vyzkoušel práci vlekaře v jednom z největších středisek střední Evropy.

Užil jsem si 5 měsíců na horách, super lidi a parádní lyžovačku.

Samozřejmě, nic není stoprocentně růžové a zažil jsem tam i slabší chvilky. Ale tak je to asi vždy a všude.

Anglicky jsem se sice už bez problémů domluvil, ale zase mi to pro změnu komplikovala němčina. Jednou jsem novým přátelům chtěl říct, že musím jít, ale reálně jsem řekl "Ich muss komme". Přátelé chytli úplný záchvat smíchu a já nechápal, co jsem řekl špatně. Až se dokázali přestat smát, tak mi vysvětlili, že "Ich komme" znamená "už budu" a říká se to jen při sexu.

VELKÁ BRITÁNIE

Po Rakousku jsem dostal příležitost odjet do Británie, kde jsem dělal tak trochu "kluka pro všechno". Byl jsem zároveň skladníkem, výpomocí při úklidu a řešil jsem i zásobování.

Británie je hodně korporátní stát, kde na všechno potřebujete deset papírů a vše se tím komplikuje.

NORSKO

Od roku 2020 pracuju a bydlím v Norsku. Začal jsem tu jako výpomoc s řízením provozu kempu a nyní se starám
o údržbu hotelu. Mám na starosti v podstatě všechno od úklidu sněhu po chystání konferencí.

Baví mě to asi zatím nejvíc. Každý den je jiný a pořád se učím něco nového. Holt nemám moc rád stereotyp.

Norsko není pro každého. Dlouhé zimy, hodně tmy, potom zase hodně světla. Mně se tu ale líbí.

Necítím se tu jako cizinec, i když tu trávím hodně času sám. Samota je mou volbou. Pomáhá mi najít sám sebe. Nejsem však zase žádný poustevník. Od začátku potkávám v práci nové přátele, se kterými si občas uvaříme něco dobrého, zajedeme na výlet nebo lyžovat.

Dokonce jsem tu potkat Češku, se kterou jsme na nějakou dobu kráčeli životem společně, ale nejspíš to tak nemělo být a naše cesty se zase rozešli. Mám tu taky kamaráda, se kterým se dobře znám i z Česka. Jak jsem ale už říkal, trávím tu většinu času sám se sebou a i on má rád svůj klid, takže se vídáme jen jednou za čas.

Cítíš nějaký rozdíl mezi svou rodnou hroudou a novým domovem v Norsku?

Svůj život mimo domov vnímám jinak. Lidé mi tu připadají otevřenější, vstřícnější a víc se usmívají. Je potom jednodušší naladit se na stejnou vlnu. Nechci, aby to vypadalo, že v Česku nejsou dobří lidé, ale jsme prostě vážnější a co se služeb týče, stále je tu ještě někdy cítit neochota. Norové jsou v některých věcech taky studení čumáci. Třeba do svého soukromí tě jen tak nepustí. Berou ale život s větší lehkostí.

Lidé tu žijí víc v souladu s cyklem přírody. Když je hezky, tráví čas venku a v zimě odpočívají, stejně jako příroda. Zalezou pod deku a koukají na seriály. Pravdou je, že jsem tu zažil i mínus 40°C, tak se asi není čemu divit.

Velkým rozdílem je taky o dost vyšší životní úroveň. Pokud bych tady chtěl založit rodinu a koupit si dům, je to mnohem dostupnější než u nás. Na hypotéku bych tu neměl problém dosáhnout a během takových 15 let bych ji
i splatil. Nemovitosti do 1,5 milionu norských korun jsou tu osvobozeny od daně. Prostě systém ti neháže klacky pod nohy.

Na druhou stranu si tady jen tak nezajdeš na pivko, protože Plzeň v hospodě tě přijde v přepočtu asi na dvě stovky
a ani v supermarketu to není žádná hitparáda, protože za pivo dáš kolem devadesáti českých korun.

Co ti v zahraničí chybí?

Odvrácená stránka života v cizině je, že si sebou nevezmeš své blízké a většina tvých nových přátel ti do života přijde a po sezóně z něj zase odejde. I když třeba zůstanete v kontaktu, je potřeba počítat s tím, že je tu člověk sám za sebe a nesmí s tím mít problém.

Několikrát jsem na Vánoce nebyl se svou rodinou, uteklo mi nespočet oslav narozenin, o dalších akcích nemluvě. Zažil jsem i Vánoce, kdy jsem byl úplně sám, ale nijak úkorně jsem to neprožíval. Koupil jsem si malej dárek, díval se na pohádky a přes den se sešel s přáteli. Vždy si však s rodinou volám a v roce 2022 jsem byl po roce a půl doma
a zrovna na Vánoce! Hodnota Vánoc byla najednou úplně jinde. Víc než cokoliv jiného mě těšila možnost být spolu
a dát si štamprli u stromečku.

Na koho budeš vždycky vzpomínat?

Nikdy nezapomenu na jednoho ze spolubydlících v Kanadě, kterého dodnes považuju za svého bratra. Je to velmi svérázný hipík, který pěstuje léčivé houby, žije alternativním způsobem života a v kontrastu s tím má čtyři fungující firmy. Dělá věci úplně jinak a umí šokovat. Třeba první večer mě přivítal úplně nahý. Nebo když na konci nechtěl, abych odjel, požádal mě o ruku, abych mohl v Kanadě zůstat. A přitom měl přítelkyni! Žádost o ruku jsem odmítl
a přijal jsem alespoň zmrzlinový dort.

Chceš se jednou vrátit do Česka?

Ano, ale ještě nepřišel ten správný okamžik. Nejsem na to zatím připravený. Mám tu dostatek prostoru věnovat se sobě a poznat se. Nejprve jsem skrze svět poznával sebe a nyní skrze sebe poznávám svět. Vnitřně ale cítím, že se jednou budu chtít vrátit. Miluju Jeseníky a tamní přírodu, mám tam vzpomínky a kousek srdce.

Jaké jídlo nebo pití ti nejvíc zachutnalo a na jaké se naopak těšíš do Česka?

V Kanadě mi šéf udělal stejk z losa s čočkovou omáčkou. Překvapila mě ta kombinace stejku a v podstatě čočky na kyselo. Taky často dělal úžasnou rýži na bílém víně jako přílohu, ale recept mi bohužel neprozradil. Bylo to rodinné tajemství.

V Kanadě mě taky zaskočilo, že v běžném supermarketu mají nádrž humry, ze které si humra normálně vylovíš sám, u kasy ho položíš na pult a oni ti ho pípnou stejně jako třeba okurku.

Tady v Norsku koupíš třeba celou zauzenou kýtu z ovce a dělají tu výborné suché salámy.

Do Česka se vždycky těším na roštěnou s noky, na svíčkovou a taky na klasický chleba nebo rohlíky, které v cizině prostě nenajdeš.

5 ZÁKLADNÍCH TIPŮ PRO TY, KTEŘÍ O PRÁCI V ZAHRANIČÍ PŘEMÝŠLÍ:

• Před cestou se odhlas ze sociálního a zdravotního. Když to neuděláš, tak ti může přijít nedoplatek.

• Udělej si pojištění a zjisti si, jak to daná země s pojištěním má. Třeba jestli jsi automaticky pojištěn i jako sezónní pracovník atd.

• Zjistit si, zda potřebuješ nějaká speciální oprávnění, která jsou jiná než u nás. Například řidičák.

• Dobře si propočítej finance. Pokud máš domluvenou práci, ubytování atd. a třeba i stravu, tak se dá odjet
  s 5-10 tisíci korun. Já jsem měl do Kanady asi 100 tisíc. Nakonec jsem na ně ani moc nesáhl, ale byla to rezerva, kdyby se něco stalo. Reálně je v dnešní době ideální mít asi něco kolem 10-30 tisíc korun.

• Připrav se na to, že budeš pravděpodobně muset absolvovat nějaký ten online pohovor v cizím jazyce.